LIBEČEK (Levisticum officinale)

LIBEČEK (Levisticum officinale)

Z latinského názvu vzniklo zkomolením jeho české pojmenování. Pochází z přední Asie a planě roste i v jižní Evropě. První zmínky o pěstování libečku v Evropě pocházejí z 12. století. Později byl běžně pěstován v zahrádkách a používán jako polévkové koření. V souvisloti s rozvojem výroby průmyslového polévkového koření pěstování ibečku zaniklo. 

U nás se dochoval jako aromatická bylina v Podkrkonoší. Koření se jím polévka z brambor a česneku, tzv. oukrop, nebo bylinková polévka vařená kolem Velikonoc, kdy bylo zvykem snís "něco zeleného". 

Libeček je vytrvalá bylina s lodyhou až 2 m vysokou. Listy se podobají celerovým. Kvete žlutě v červenci. Celá rostlina voní jako polévkové koření. Dá se pěstovat ze semen nebo dělením starých rostlin. 

 

LÉČIVÉ ÚČINKY

Aroma libečku je způsobeno silicí (terpineol), kromě toho obsahuje i jiné složky - vitamíny, enzymy, pryskyřičné látky, organické kyseliny aj. Libeček je léčivá rostlina. Má vliv na vylučování trávicích šťáv, mírní bolesti při nadýmání, podporuje činnost srdce, jater, je močopudný a mírně žlučopudný. K léčivým účelům se používají kromě listů i kořeny. 

 

VYUŽITÍ

Jako koření se používají listy. Lze je použít čerstvé (vyšší obsah vitamínů) nebo sušené. Lístky sušíme nejlépe v červnu. 

Do pokrmů nedáváme libečku mnoho, je příliš aromatický. Stačí větvička s několika lístky, která příjemně navoní polévku. Libeček přidáváme do hovězích vývarů, do bramborové polévky, do hrachové polévky a vůbec do zeleninových bílých polévek.

Čerstvým libečkem kořeníme rajčatový a paprikový salát, přidáváme jej nadrobno rozsekaný do nádivek, karbanátků, k dušeným masům se zeleninou, do tvarohu, do pomazánek, bylinkového másla, do rozmanitých omáček. 

Dodává jídlům aromatickou masovou příchuť. 

 

SKLADOVÁNÍ

Sušený libeček drtíme na prášek a uchováváme v pevně uzavřené nádobce.