ROZMARÝN (Rosmarinus officinalis)

ROZMARÝN (Rosmarinus officinalis)

Rozmarýn lékařský je domácí v oblastech Středozemního moře, kde běžně roste v přírodě. Je to vytrvalý keř, asi 1 m vysoký. Má čárkovité tmavozelené listy, které jsou na rubu bělavé, plstnaté. Z úžlabí lístků vyrůstají modré až fialové kvítky. Dá se pěstovat v teplých, slunečných a chráněných polohách i u nás na zahrádce, ale stává se, že vymrzá. Nejlépe se pěstuje z řízků, tj. z odřezaných výhonků v délce 10 - 15 cm, které zakořeňují v dobré zahradní půdě nebo ve vlhkém písku. Ke kořenění se používají odrhnuté lístky, čersvé i sušené. 

 

LÉČIVÉ ÚČINKY

Rozdrcené lístky mají příjemnou kafrovou vůni i chuť. Rozmarýn obsahuje silici, třísloviny, fytoncidy a další sloučeniny prospěšné zdraví. V menších dávkách povzbuzuje vylučování trávicích šťáv, stimuluje činnost jater, působí žlučopudně a močopudně (i proti revmatismu), omezuje růst bakterií.

 

VYUŽITÍ

Dnes je rozmarýn jako koření používán především v italské, francouzské a španělské kuchyni, ale i v balkánské. Používá se i v Severní Americe, Mexiku a Anglii. Rozmarýnu se nesmí používat mnoho. Do pokrmů pro čtyři osoby stačí lžička celých nebo drcených lístků. Ve větších dávkách působí opojně. Nedoporučuje se často kořenit rozmarýnem v těhotenství.

Rozmarýn se přidává celý nebo mletý do polévek, k zelenině, koření se jím saláty, dává se do těstíček na smažení ryb, k pečeným rybám, jehněti, vepřové pečeni, do karbanátků a omáček. 

 

SKLADOVÁNÍ

Uchovává se v dobře uzavřených nádobkách.